SVOBODA !? – Přemítání nejen o době minulé

Společenství církví v Čáslavi uspořádalo dne 17.11. 2017 setkání u pomníku u gymnázia , na které navázalo neformální povídání v Cafe LaDus. Stalo se již tradicí připomínat u místního pomníku z iniciativy města významné dny - konec  2. světové války a vznik Československa. 17.listopad zatím mezi tyto oslavované dny nepatřil. Oceňuji, že připomenutí významu 17.listopadu 1939 a 1989 vzešlo z iniciativy občanské společnosti, ekomunického čáslavského společenství.

Po zapálení svíček, zpěvu nejznámější písně Jaroslav Hutky „Krásný je vzduch“ která zněla před 28 lety na všech pražských shromážděních, jsme se zaposlouchali v Cafe LaDus do vyprávění evangelického faráře Vojena Syrovátky, chartisty a člověka, který se s námi podělil o své životní zkušenosti. Z pana faráře vyzařovala velká vnitřní síla a nezatrpklost, přestože by mohl mít tisíce důvodu stěžovat si na to, že mu totalitní režim na  čtrnáct let poslal do vězení otce v době, kdy jemu bylo devět let a za podpis Charty 77 čelil pak i on osobně šikaně STB. Cenné bylo jeho otevřené vyjádření k vyrovnávání se s minulostí i uvnitř evangelické církve jakož i to, jaká překvapení a lidská zklamání přinášela různá zjištění ze zveřejňovaných seznamů o lidech spolupracujících s STB.

Setkání to bylo komorní, jeho hodnotu spatřuji v tom, že se lidé potkali, vyměňovali se názory na léta budování socialismu i na dobu, kdy „pukaly ledy“, jak toto období  nazval ve své knize  Michal Horáček. Došlo též na to, co společně vnímáme jako důležité dnes.

Paní Drahomíra Dušková Havlíčková, místní evangelická farářka, která byla  iniciátorkou akce, symbolicky položila k pomníku z různě barevných písmen sestavené slovo SVOBODA, za kterým se vyjímá vykřičník a otazník. Námi položené svíčky toto slovo osvítily a symbolicky tak v potemnělém parku vysílaly signál, že o to, aby svoboda fungovala, je třeba pečovat, občas „přisvítit“, aby se její význam neztrácel v zapomnění a lhostejnosti.

Když jsem šel ráno parkem, svíčky už samozřejmě nesvítily, svoboda tam ale zůstala -  ta z těch barevných papírových písmen. Během dne na chvilku vysvitlo slunce. Snad aby potěšilo a nalilo optimismus do našich duší. Výrazem naděje a optimismu bylo i to, že si účastníci slíbili, že za rok setkání zopakují s vírou, že se z takového občanského setkávání stane tradice a osloví to další spoluobčany.


Vlastislav Málek


Komentáře

Oblíbené příspěvky