Novela stavebního zákona slibuje rychlejší výstavbu i dostupnější bydlení.
Co konkrétně se má změnit a proč kolem novely panují obavy?
Novela stavebního zákona má podle předkladatelů z Ministerstva pro místní rozvoj přinést zásadní reorganizaci stavebního řízení. Převedení agendy stavebních úřadů z obcí na stát a jím zřizovaný Úřad rozvoje území (ÚRÚ) má zrychlit proces stavebního řízení, urychlit vlastní výstavbu, zlepšit dostupnost bydlení a posílit hospodářsky růst. Uvedené záměry jsou jistě žádoucí a společensky prospěšné, navržený nestandardní způsob dosažení vytčených cílů absentující širší debatu, ale budí obavy.
Asociace krajů, Sdružení místních samospráv ČR, Sdružení tajemníku městských a obecních úřadů ČR a řada dalších organizací a sdružení, opakovaně upozorňují na nedostatečné projednání návrhu, na nedořešená rizika centralizace stavebních úřadů, a také na celkové oslabení ochrany veřejných zájmů i možné finanční a personální dopady na obce.
Obavy budí například možnost, že by radní mohli udělovat jednotlivým projektům výjimky z územního plánu. O úpravě tohoto dokumentu dnes veřejně rozhodují zastupitelé. Podle novely by ale o tom mohla pro příště rozhodovat na svém neveřejném jednání již jen samotná Rada.
Vedení měst budou bezpochyby čelit snaze developerů obcházet zdlouhavé řízení o změně územního plánu. Obce, město Čáslav nevyjímaje, nyní přitom tato jednání úspěšně využívají k tlaku, aby se vedle bytů stavěla na daném území i další potřebná infrastruktura.
Změna zákona může podle názoru výše uvedených organizací na další dva až tři roky paralyzovat rozhodování úřadů. Podle průzkumů chce totiž z obecních stavebních úřadů přejít pod nový ÚRÚ jen třetina stávajících pracovníků. Dalších 40 % by, v případě přijetí novely, raději změnilo práci, nebo odešlo do penze. Důvodem u řady z nich je obava, že se při svém rozhodování, nebudou moci opřít o závazná stanoviska dotčených orgánů a za rozhodnutí ponesou vyšší osobní odpovědnost.
Oslabením postavení státem zřizovaných odborných orgánů ochrany památek, přírody a krajiny, vodních zdrojů, půdního fondu atd., jejichž úkolem je ochrana veřejných zájmů, postrádá v návrhu logiku jako takovou.
Územní plánování a na něj navázaná výstavba má být ideálně stabilním a pro všechny zúčastněné předvídatelným prostředím. Rozvolnění pravidel ještě neznamená rychlejší rozvoj. Doufejme, že některé apely snad dojdou k sluchu i některých poslanců a senátorů, kteří budou o přijetí novely i za nás rozhodovat.