Za práci ve spolku Včela Čáslavská, za popularizaci vědy a za to, že dlouhodobě dělá věci, které dávají smysl nejen jemu, ale i lidem kolem.
Filip svůj zážitek popsal vlastními slovy. Přečtěte si níže celý jeho text.
A Filipe, gratulujeme!
Když jsem byl před časem přáteli nominován na Cenu hejtmanky Středočeského kraje za své aktivity „v čele Včely“ a s tím spojené (údajné) počiny v oblasti popularizace vědy, nečekal jsem, jak velkou odezvu to v mém okolí vyvolá a co to pro mě samotného bude znamenat. Kromě upřímných gratulací od kolegů a kamarádů, jsem překvapivě obdržel i řadu zpráv od lidí, se kterými jsem se neviděl již řadu let, nebo jsem si myslel, že mě zrovna nemusí. Zaregistroval jsem i lehce úsměvná doporučení na sociálních sítích, že bych se měl, chci-li spolek, mateřský ústav, město a kraj vážně reprezentovat, v první řadě nechat oholit a ostříhat.
Poslechl jsem uvedené rady a na slavnostní vyhlášení vyrazil náležitě sestřižen v doprovodu svého otce, čerstvého držitele ceny města Děčína, doufaje, že mi dá cenné rady, jak se společensky neznemožnit. Mé obavy z upjatého prostředí rozptýlila hned při vstupu paní hejtmanka Petra Pecková, která nás, stejně jako všechny příchozí, srdečně přivítala a poděkovala za všechny aktivity, které se Včelou v Čáslavi realizujeme.
Tréma ze mě rázem spadla a zbytek večera jsem si náramně užil i přesto, že jsem se ve své kategorii na pomyslný vrchol nedostal a v klání prohrál s paní doktorkou Kateřinou Komrskovou, která jako vedoucí Laboratoře reprodukční biologie Biotechnologického ústavu AV ČR, úspěšně a inovativně řeší otázky mužské neplodnosti.
Radost mi udělal i výběr dalších laureátů, mezi kterými figuroval například oblíbený malíř mojí maminky, vpravdě již světoznámý Jiří Andrle, dlouholetý ředitel mně osobně blízkého Hornického muzea v Příbrami, Josef Velfl, geolog Václav Cílek, nebo ředitel známé Olivovy dětské léčebny v Říčanech a nadšený popularizátor odkazu československých legionářů Jan Boček.
Skutečnost, že jsem si s některými výše jmenovanými, mohl po skončení vyhlášení, v uvolněné a přátelské atmosféře pohovořit, byla pro mě svým způsobem další formou odměny a inspirací. Tu jsem získal, nejen pro svůj vlastní profesní život, ale v rozhovoru s úspěšným starostou Velvar, Radimem Wolákem, i ve vztahu k domovské Čáslavi (viz. například jeho zkušenosti s měřením kvality ovzduší, přípravou dotačních žádostí na zdařilou rekonstrukci budovy Velvarské Záložny, nebo rozběhnutí projektu Velvarského nápadníka, v jehož rámci město alokuje částku 400 000,- Kč na nápady veřejnosti, spojené s vylepšením veřejných prostranství a míst ve městě).
Kolegiálně pak držím palce jeho občanskému Sdružení Natvrdlí, které v rámci předvelikonočního Vajíčkobraní uspořádalo Vaječný kongres – Odbornou konferenci o významu vajec na světě a v souladu s historickou tradicí pocházející již z dob Karla IV. také tradiční pochod spojený s donáškou vajec na stavbu Karlova mostu v Praze (jak jen mi to připomíná aktivity čáslavského Nesmyslu a jeho Dvorky).
